Dneska jsem překonal svou fóbii z širých polabských lánů. Rovné silnice, kde jsem potkal jen minimum zatáček a kopečků, na mě měly neblahý vliv a já při šlapání usínal, trochu zpestření mi připravila jen mlha a fakt mizerná viditelnost. Když se v dálce z mlhy vynořilo dvouměstí, s nejdelším jménem u nás, zajásal jsem, začal se motat po centru a cvakal telefonem jako šílený Japonec. Určitě bych toho mohl objet víc, ale trochu mě tlačil čas a tak v Brandýse jsem nechal na jindy krásně zrekonstruovanou katovnu, zámecký park se spoustou soch, kamenný most přes slepé rameno Labe, synagogu a kostel obrácení sv. Pavla s pěknou barokní zvonicí z roku 1753 a vyrazil přes řeku do Staré Boleslavi. Tam, jak známo, upíchal Boleslav svého bratra Václava. Stalo se to 28. září v 6:35 roku 935, nebo 929, nebo 936, nebo 939, nebo 925.
Co by se stalo, kdyby slovo bylo silnější než meč?
Václav by na pomoc zavolal svého boha, zablesklo by se a z Boleslava by zůstaly jen ohořelé sandály. Pak by s pomocí Jindřicha Ptáčníka porazil okolní knížata a rozšířil svou vládu na celé území Čech. Ono se totiž v té době přemyslovské knížectví rozkládalo zhruba na území dnešní Prahy. Za svou loajalitu by třeba dostal za ženu jednu z Jindřichových dcer a pevně by nás připoutal k Sasku. Slabé české knížectví by se stalo spolkovou zemí, Češi by splynuli s německým obyvatelstvem a dnes bychom byli pevnou součástí Německa, mluvili bychom německy a čeština by možná přežívala podobně, jako bretonština, gaelština nebo okcitánština, jen okrajově.
A jak to bylo?
To všichni víme. Boleslav se pošťuchoval s Václavem. Protože k tomu používal meč, tak ho propíchl. Pak to samé provedl okolním knížatům a 14 let se kočkoval s Jindřichem. Nakonec se dohodli, ale to už bylo české knížectví mnohem významnější silou i rozlohou. Přemyslovci se stali žádaným spojencem a rozhodující mocností v tehdejším utváření Evropy. Nakonec jejich moc vzrostla tak, že se stala příčinou jejich pádu.
V Praze sluníčko, teplo, prostě ideál na kolo.
Opar po celém obzoru nevěštil nic dobrého.
V Polabí mlha, že by i Rákosníček zabloudil.
První zmínka o hradu Jenštejn pochází z roku 1341, kdy ho vlastnil Jenec z Janovic, pravděpodobně jeho stavitel. Jenec hrad pojmenoval po sobě (Jencestein = Jencův kámen). Předpokládá se, že byl založen někdy ve třicátých letech 14. století. Z tohoto raného období hradu se zachovala pouze spodní část věže, tvořená pravidelným kvádříkovým zdivem a k němu přiléhající hradby. Roku 1368 koupil hrad notář královské komory Pavel, který se záhy začal psát jako Pavel z Jenštejna. Pavel byl bratrem pražského arcibiskupa Jana Očka z Vlašimi.
O širých polabských lánech, s dalekým výhledem do kraje, by se určitě daly psát celé romány. Jen mě vůbec nic nenapadá.
Původně sklad soli. V 16. století renesančně přestavěn na radnici a ve 20. století upraven v duchu secese. Freska na průčelí budovy znázorňuje akt povýšení města císařem Rudolfem II. Socha vpředu patří Janu Nepomuckému a na náměstí se vrátila při rekonstrukci.
Původní gotický hrádek se změnil v renesanční královský zámek během 16. století.
Po přejetí Labe se mlha ztratila.
Kostel ve Staré Boleslavi založil spolu s Kolegiátní kapitulou sv. Kosmy a Damiána po roce 1039 kníže Břetislav I. Jednalo se o akt pokání, které mu uložil papež za jeho loupeživou výpravu do Polska, odkud přenesl ostatky sv. Vojtěcha. Podle Kosmovy kroniky byl kostel vysvěcen 19. 5. 1046 pražským biskupem Šebířem.
Původní kostel sv. Kosmy a Damiána, před jehož dveřmi byl zavražděn sv. Václav, byl zahrnut do nové stavby. Jednalo se románskou trojlodní baziliku, s kryptou zasvěcenou sv. Kosmu a Damiánovi pod vyvýšeným východním chórem. Tuto podobu si kostel zachoval dodnes.
Staroboleslavská brána. Pozůstatek původního opevnění města z 2. poloviny 14. století. Upravena byla v 17. století.
Mariánské náměstí ve staré Boleslavi s radnicí. Socha v pozadí je Svatý Václav. A Boleslav jako vždy nic.
Jednolodní barokní kostel Nanebevzetí Panny Marie, se dvěma hranolovými věžemi, zakončenými cibulovými báněmi, byl postaven v letech 1617-75 podle návrhu italského architekta G. M. Filippiho. V nejnižších nikách je zleva umístěna socha svatého Jana Nepomuckého, vpravo blahoslaveného Podivena, v prostředních nikách je vlevo umístěna socha svatého Václava, vpravo svaté Ludmily. Nejvýše položené niky nesou vlevo sochy svatého Metoděje a vpravo svatého Cyrila. Celé průčelí vrcholí zlaceným reliéfem Palladia země české. Socha Ježíše má trochu nešťastný nápis. Já si vždy vybavím zájezdní hospodu.
Cedule město nedělá.
Comentários